Proč štěně s průkazem původu

01.01.2011

Proč štěně s průkazem původu



Věčné dilema a jedna z prvních otázek, kterou si kladou budoucí majitelé štěňátek......a také věčné téma chovatelů, kteří se to zájemcům o štěňátka snaží vysvětlit. Takže trochu malé osvěty a vysvětlení této záhady.

Vše začíná tím, že budoucí majitelé nechtějí pejska na výstavy a chov, ale pro potěšení a jako mazlíčka do rodiny. Proč tedy kupovat drahé štěně s PP? Jenže on to není zdaleka takový luxus a zbytečnost pořizovat si chlupatý přírůstek do rodiny s rodokmenem a leckdy vás vyjde na menší peníze než ten "pouhý bezpapírák", čemuž nejdříve málokdo uvěří.

    • Takže začneme z té horší stránky....pokud si pořizujete štěňátko bez PP, nikdy nevíte ani nezjistíte, kdo jsou jeho rodiče. A jestliže vám je chovatel dokonce ukáže, může to být samozřejmě pravda, ale také nemusí. Takže nikdy nevíte, co vám ze štěněte vlastně vyroste.
    • Vězte, že chovatel, od kterého štěně bez PP kupujete, s vámi nikdy nesepíše kupní smlouvu. Pro někoho je to zcela nepodstatná věc. Ale, může se stát, že si přivezete pejska domů, po pár dnech začne zvracet a mít průjem, vy skončíte u veterináře a dáte za léčebné výlohy leckdy víc než jste zaplatili chovateli za štěně. Když se rozhodnete, že to tak nenecháte a pojedete k chovateli a budete chtít náhradu léčebných výloh, protože štěně dle veterináře mělo vrozenou vadu nebo bylo nemocné již při koupi, nikdy se ničeho nedovoláte. Co není psáno, není dáno. V konečném důsledku zjistíte, že jste za léčení zvířete dali víc, než by vás stálo štěně s PP.
    • A na závěr častá třetí varianta. Štěně bez PP po rodičích s PP. Většina chovatelů PP rodičů vůbec nemá a spoléhají na to, že jej ani nebudete chtít vidět. A pokud rodiče skutečně PP mají, pročpak ho asi nemají jejich štěňata? Protože rodiče jsou kvůli nějaké závažné vrozené nebo dědičné vadě vyřazeni z chovu, anebo chovatel nechtěl věnovat čas a peníze na absolvování povinných dvou výstav a chovného svodu - bonitace, ale jaký to potom vlastně může být chovatel ??? Když neměl čas se pár dní věnovat svému psovi/feně, měl dost času a chuti se pořádně věnovat štěňátkům, jejich správné výživě, výchově a socializaci ???

A teď pro srovnání k výhodám PP

  • Znáte rodiče, předky, prostě celý rodokmen kupovaného štěněte. Z průkazu se dozvíte výstavní úspěchy, chovatel vám může ukázat matku štěňat, případně i otce, má-li ho doma v rodné chovatelské stanici.
  • Všechna štěňata jsou označená min. tetováním v uchu a pod tímto číslem vedená v plemenné knize, což slouží ke snadné identifikaci, pokud by se např. štěňátko zaběhlo. Navíc stále více chovatelů i kromě tetování rovnou také čipuje, což je ještě průkaznější prvek identifikace zvířete.

Chovatel s vámi sepíše kupní smlouvu, kde kromě zákonných náležitostí by měl být i zdravotní stav zvířete při převzetí novým majitelem.

  • Dostanete očkovací průkaz nebo pas, kde máte přesně potvrzená absolvovaná očkování a odčervení.

A hlavně rodiče štěňátka jsou chovná zvířata, která prošla přísnými kriterii bonitace a mají potřebná zdravotní vyšetření, aby mohla být zařazena do chovu.

Povaha a uplatnění - bernského salašnického psa

Bernský salašnický pes je krásný nejen svým exteriérem, ale zejména svým charakterem. Už jeho původ a historie vypovídá o tom, ze tento pes žil celá staletí po boku svých pánů a jejich rodin, účastnil se každodenního života, doprovázel svoji rodinu na cestách a plnil svědomitě svoje úkoly - ať už se jednalo o hlídání statku, doprovázení stád dobytka, tahání vozíku apod.

Berňák je rodinným psem v tom nejširším slova smyslu. Svoji rodinu bezmezně miluje a potřebuje opravdu úzký kontakt s ní, potřebuje být součástí jejího života. Není proto vhodným psem pro osamělého člověka, který je celý den mimo domov a nemůže si svého psího společníka brát s sebou.

Vzhledem ke své velikosti i původnímu využití je bernský salašnický pes vhodnější pro život na venkově a v rodinných domech než v městské panelové zástavbě, vždy ale záleží na majiteli a množství času, který je schopen a ochoten svému psu věnovat. Ani ta největší zahrada totiž není dostatečnou náhradou za lidskou společnost. (O absolutní nevhodnosti trvalého umístění v kotci se tu snad ani nemusíme zmiňovat, tam berňák se svojí potřebou kontaktu s lidmi vyloženě trpí.)

Toto plemeno roste rychle, ale právě v období intenzivního růstu jej nesmíme překrmovat a tím zbytečně zatěžovat vyvíjející se pohybový aparát. Právě nadváha spolu s tělesným přetěžováním (časté chození po schodech, neúměrná zátěž, běh vedle kola) a nevhodným povrchem, po kterém se štěně pravidelně pohybuje (kluzké podlahy) bývají hlavními příčinami obtíží s klouby. Přibližně okolo jednoho roku je růst do výšky prakticky ukončen, pes se však ještě vyvíjí, mohutní, a to až do věku dvou let u fen, u psů je to ještě déle. Bernský salašnický pes sám o sobě příliš velkou aktivitu nevyvíjí, většinu času v klidu odpočívá a pozoruje okolí. To se však změní v okamžiku, kdy majitel vezme do ruky vodítko a jde s ním na procházku, kde se může berňáček volně pohybovat a seznamovat se s okolím.

Jak již bylo řečeno v úvodu, bernský salašnický pes potřebuje nejen kontakt se svými lidmi, ale také pravidelné zaměstnání. Berňák je velmi vnímavý a učenlivý pes, bez problémů zvládá základní zkoušky poslušnosti, můžete mu bez obav svěřit hlídání vašeho domu. Úspěchy slaví i jako záchranářský pes, většinou miluje vodu, takže vhodné jsou i vodní práce. Díky učenlivosti a ochotě spolupracovat se svým pánem už nejednou stanul na stupních vítězů v dogdancingu a takové tahání vozíků - co může být lepší, než práce, pro kterou byl od pradávna používán.

Je však třeba si uvědomit, že bernský salašnický pes se nevyvine v dobromyslného "medvěda" jen tak náhodou. Při nedostatečné výchově se z roztomilého klubíčka chlupů může velmi rychle stát tvrdohlavý pes vládnoucí celé domácnosti. A přitom stačí tak málo. Bernský salašnický pes je velmi inteligentní a učenlivý a potřebuje láskyplnou, ale důslednou autoritu svého člověka. Pouze v případě, kdy se mu dostane pečlivé socializace a následné výchovy budeme mít psa, jakého jsme si vysnili.

Je třeba se ještě zmínit o dlouhé srsti bernského salašnického psa, která sice nevyžaduje žádnou speciální úpravu střihem či trimováním, je však třeba ji pravidelně česat a kartáčovat. Musíme se také smířit s tím, že přes neustálý úklid budeme po domě nacházet psí chlupy - to je ale ta nejmenší daň, kterou platíme za soužití s tímto báječným a milujícím psím společníkem.